▓▓ Exkluzivní kontrola ▓▓

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

Mateřský jazyk je vždy ten nejdůležitější
Mateřský jazyk je tím prvním, který se naučíme. To se děje automaticky, aniž bychom si to uvědomovali. Většina lidí má pouze jeden mateřský jazyk. Ostatní jazyky se učí jako cizí jazyky. Samozřejmě existují i lidé, kteří vyrůstají s více jazyky. Většinou však mluví těmito jazyky na různé úrovni. Často je také používají jinak. Například jeden z nich používají v práci. A ten druhý doma. To, jak dobře jazyk ovládáme, závisí na mnoha faktorech. Když se ho učíme jako malé děti, obyčejně jej zvládáme dobře. Centrum řeči v mozku nám v prvních letech života funguje nejefektivněji. Také je důležité, jak často jazyk používáme. Čím více mluvíme, tím jsme v něm lepší. Vědci si ale myslí, že člověk nikdy nemůže mluvit dvěma jazyky stejně dobře. Jeden jazyk je vždy důležitější. Tuto domněnku potvrzují zřejmě i experimenty. V jedné studii byli testovaní různí lidé. Polovina z nich mluvila plynně dvěma jazyky. Mateřským jazykem byla čínština, druhým jazykem pak angličtina. Druhá polovina lidí mluvila pouze anglicky, byl to jejich mateřský jazyk. Tyto osoby měly vyřešit jednoduché úkoly v angličtině. Přitom jim byla měřena mozková aktivita. Mozkové aktivity těchto subjektů vykazovaly značné odlišnosti! Jedna část mozku byla obzvlášť aktivní u lidí mluvících dvěma jazyky. Naproti tomu lidé s jedním jazykem nevykazovali v této oblasti žádnou aktivitu. Obě skupiny vyřešily tyto úkoly stejně rychle a stejně dobře. Přesto si Číňané vše ještě překládali do svého mateřského jazyka…

 

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

Existuje univerzální gramatika?
Když se učíme nějaký jazyk, učíme se také jeho gramatiku. Když se děti učí svůj mateřský jazyk, děje se to zcela automaticky. Neuvědomují si, že se jejich mozek učí mnoha pravidlům. Přesto se svůj mateřský jazyk naučí od začátku správně. Protože existuje mnoho jazyků, existuje i mnoho gramatických systémů. Existuje také nějaká univerzální gramatika? Vědci se tím zabývají již dlouhou dobu. Odpovědět na tuto otázku by mohly nové studie. Vědci zkoumající lidský mozek učinili zajímavý objev. Několik lidí se muselo učit gramatická pravidla. Byli to studenti jazykových škol. Učili se japonsky nebo italsky. Polovina těchto gramatických pravidel byla zcela vymyšlená. O tom však studenti nevěděli. Poté jim byly přečteny různé věty. Studenti měli posoudit, zda jsou tyto věty gramaticky správné. Při tomto procesu byl monitorován jejich mozek. To znamená, že vědci měřili aktivitu jejich mozku. Mohli tak sledovat, jak jejich mozek na věty reaguje. A zdá se, že náš mozek gramatiku rozeznává! Při zpracování řeči jsou aktivní určité části mozku. Jednou z těchto oblastí je Brocovo centrum. Je umístěno v levém čelním laloku. Když studenti narazili na skutečná gramatická pravidla, byla tato oblast velmi aktivní. Aktivita naproti tomu značně klesla, když jim byla prezentována vymyšlená gramatika. Je tedy možné, že všechny gramatické systémy mají stejný základ. Všechny by se tak řídily stejnými pravidly. A tato pravidla by u nás byla vrozená…

 

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

I pocity mluví různými jazyky!
Po celém světě se mluví různými jazyky. Žádný univerzální lidský jazyk neexistuje. Jak je to ale s naší mimikou? Mají emoce svůj univerzální jazyk? Nikoliv, i zde jsou rozdíly! Lidé si dlouho mysleli, že všichni vyjadřujeme své emoce stejně. Mělo se za to, že mimika je srozumitelná pro všechny. Charles Darwin věřil, že pocity jsou pro člověka životně důležité. Proto musejí být ve všech kulturách chápány stejně. Nové studie však došly k jiným závěrům. Ukazují, že jsou rozdíly i v jazyce našich emocí. To znamená, že naši mimiku ovlivňuje naše kultura. Lidé na celém světě si tedy vykládají a vyjadřují emoce jinak. Vědci rozlišují šest základních pocitů. Jsou to radost, smutek, hněv, znechucení, strach a překvapení. Evropané je však vyjadřují jinak než Asiaté. A ze stejných obličejů můžete vyčíst jiné věci. To prokázaly mnohé experimenty. V rámci těchto experimentů byly lidem na počítači ukazovány obličeje. Ti potom měli popsat, co v obličejích vidí. Existuje mnoho důvodů, proč se výsledky lišily. V některých kulturách se pocity dávají najevo více než v jiných. Intenzitu výrazu ve tváři tedy nechápou všude stejně. Lidé z různých kultur se také soustředí na jiné věci. Asiaté se při čtení emocí zaměřují na oči. Oproti tomu Evropané a Američané se dívají na ústa. Jeden výrazu obličeje však chápou všechny kultury stejně… Je to vřelý úsměv!

 

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

Jazyk našich předků
Moderní jazyky mohou lingvisté analyzovat. K tomu se používají různé metody. Jak ale lidé mluvili před mnoha tisíci lety? Odpověď na tuto otázku je mnohem těžší. Přesto se jí vědci zaobírají již dlouhá léta. Rádi by zjistili, jak se dříve mluvilo. Snaží se proto rekonstruovat staré jazykové formy. Američtí vědci právě učinili zajímavý objev. Analyzovali více než 2 000 jazyků. Zkoumali přitom především větnou stavbu těchto jazyků. Výsledky jejich studie byly velmi zajímavé. Zhruba polovina jazyků měla větnou stavbu S-O-V. To znamená, že u vět platil tento princip: podmět (Subject), předmět (Object), přísudek (Verb). Více než 700 jazyků se řídí strukturou S-V-O. A zhruba 160 jazyků používá systém V-S-O. Jen asi 40 jazyků užívá stavbu V-O-S. U 120 jazyků se prokázala smíšená forma. Na druhou stranu, systémy O-V-S a O-S-V jsou mnohem vzácnější. Většina zkoumaných jazyků užívá princip S-O-V. Jsou to například perština, japonština nebo turečtina. Většina současných živých jazyků se však řídí strukturou S-V-O. U dnešních indoevropských jazyků tato větná stavba převažuje. Vědci věří, že model S-O-V se používal v minulosti. Tato stavba byla základem všech jazyků. Potom se však jazyky vyvíjely odlišně. Zatím nevíme, proč se to stalo. Různé typy větné stavby ale musejí mít nějaký důvod. Neboť v evolučním vývoji přežije jen to, co má určité výhody...

 

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

Dlouhá slova, krátká slova
Délka slova závisí na jeho informačním obsahu. To bylo dokázáno v jedné americké studii. Vědci zkoumali slova z deseti evropských jazyků. To vše za pomoci počítače. Počítačový program analyzoval různá slova. Přitom vypočítal informační obsah pomocí vzorce. Výsledky byly jasné. Čím je slovo kratší, tím méně informací obsahuje. Zajímavé je, že používáme krátká slova častěji než ta dlouhá. Důvodem může být efektivita řeči. Když mluvíme, soustředíme se na tu nejdůležitější věc. Proto nesmí být slova s málo informacemi příliš dlouhá. To zaručuje, že nestrávíme příliš mnoho času nedůležitými věcmi. Souvislost mezi délkou a obsahem má i jinou výhodu. Zajišťuje, že informační obsah zůstane vždy stejný. To znamená, že za určitou jednotku času řekneme vždy stejné množství informací. Můžeme například použít několik dlouhých slov. Anebo můžeme říci více krátkých slov. Bez ohledu na to, co zvolíme, zůstane informační obsah stejný. Naše řeč má tedy pevný rytmus. Lidé, kteří nás poslouchají, nás stačí lépe sledovat. Kdyby se množství informací stále měnilo, bylo by to špatné. Naši posluchači by nebyli schopni naši řeč dobře vnímat. Porozumění by tak bylo velmi obtížné. Kdo si tedy chce s jinými co nejlépe rozumět, měl by užívat krátká slova. Krátká slova totiž lidé lépe pochopí, než ta dlouhá. Princip je tedy jasný: Keep It Short and Simple! Ve zkratce: KISS!

 

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

Tajné jazyky
Pomocí jazyka chceme vyjádřit, co si myslíme a cítíme. Porozumění je tedy nejdůležitějším úkolem jazyka. Někdy si však lidé nepřejí, aby jim všichni rozuměli. V takových případech si vymyslí tajné jazyky. Tajné jazyky fascinovaly lidi celá tisíciletí. Například Julius Caesar měl svůj vlastní tajný jazyk. Posílal kódované zprávy do všech částí své říše. Jeho nepřátelé tyto šifry nedokázali přečíst. Tajné jazyky jsou chráněnou komunikací. Pomocí tajných jazyků se odlišujeme od ostatních. Ukazujeme, že patříme do výjimečné skupiny. Tajné jazyky užíváme pro různé účely. Milenci si psali a píší šifrované dopisy v každé době. Jisté profesionální skupiny mají také své jazyky. Existují jazyky pro kouzelníky, zloděje nebo byznysmeny. Tajné jazyky se ale nejvíce používají pro politické účely. Tajné jazyky se používaly téměř ve všech válkách. Armáda a kontrarozvědka mají na tajné jazyky své experty. Kryptologie je věda o šifrování. Moderní šifry jsou založené na složitých matematických funkcích. Dají se jen velmi těžko rozluštit. Bez kódovaných jazyků by byl náš život nemyslitelný. Zašifrovaná data se dnes používají všude. Kreditní karty a e-maily -- to vše pracuje s kódy. Dětem připadají tajné jazyky obzvlášť zajímavé. Rády si vyměňují tajné zprávy se svými kamarády. Tajné jazyky jsou dokonce pro vývoj dítěte užitečné… Podporují kreativitu a cit pro jazyk!

 

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

Paměť potřebuje řeč
Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole. Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje. Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic. Ale proč tomu tak je? Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily? Důvodem je náš vývoj. Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu. A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč. To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil. Vědci provedli s dětmi různé testy. Učinili přitom zajímavý objev. Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím. Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti. Děti se naučí mnohé během prvních tří let života. Každým dnem zažívají něco nového. Mají v tomto věku také důležité zkušenosti. Přesto to všechno zmizí. Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii. Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat. Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť. Funguje jako deník. Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě. Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu. Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka. A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči. Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny. Jsou uloženy někde v našem mozku. Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?

 

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

Kdo rozumí komu?
Na světě je asi 7 miliard lidí. Všichni mají svůj jazyk. Bohužel, ne všichni máme stejný. Abychom se tedy dorozuměli s jinými národy, musíme se naučit jazyky. To je často velmi náročné. Ale jsou jazyky, které si jsou velmi podobné. Lidé hovořící těmito jazyky si navzájem rozumí, aniž by ovládali ty druhé. Tento fenomén se nazývá mutual intelligibility (vzájemná srozumitelnost). U ní rozlišujeme dvě varianty. První variantou je ústní vzájemná srozumitelnost. V tomto případě si lidé rozumí, když na sebe navzájem mluví. Nerozumí však psané formě druhého jazyka. To proto, že jazyky mají různé psané podoby. Příkladem takových jazyků jsou hindština a urdština. Písemná vzájemná srozumitelnost je pak druhou variantou. V tomto případě lidé rozumí psané formě jiného jazyka. Nerozumí si však, pokud na sebe mluví. Důvodem je zcela odlišná výslovnost. Příkladem je němčina a nizozemština. Většina příbuzných jazyků obsahuje obě varianty. To znamená, že jsou vzájemně srozumitelné jak ústně tak písemně. Příkladem je ruština a ukrajinština nebo thajština a laoština. Existuje však také asymetrická forma vzájemné srozumitelnosti. Ta nastane, když mají lidé navzájem různou úroveň porozumění. Portugalci rozumí Španělům lépe, než Španělé Portugalcům. Rakušané také rozumí lépe Němcům, než je tomu naopak. V těchto případech je překážkou výslovnost nebo dialekt. Ten, kdo si chce velmi dobře popovídat, musí se naučit něco nového…

 

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

Změna jazyka = Změna osobnosti
Náš jazyk k nám patří. Je důležitou součástí naší osobnosti. Mnoho lidí však mluví více jazyky. Znamená to, že mají více osobností? Vědci věří, že ano! Když změníme jazyk, změníme také naši osobnost. To znamená, že se chováme jinak. K tomuto názoru dospěli američtí vědci. Studovali chování žen, které mluvily dvěma jazyky. Tyto ženy vyrůstaly s angličtinou a španělštinou. Znaly stejně oba jazyky i obě kultury. Přesto bylo jejich chování jiné v závislosti na jazyku. Když ženy mluvily španělsky, byly více sebevědomé. Cítily se také dobře v prostředí se španělštinou. Když potom mluvily anglicky, jejich chování se změnilo. Byly méně sebevědomé a často nejisté. Vědci si také všimli, že ženy byly více samotářské. Takže jazyk, kterým mluvíme, ovlivňuje naše chování. Proč tomu tak je, vědci dosud nevědí. Je možné, že se orientujeme podle kulturních norem. Když mluvíme, myslíme na kulturu, která k tomuto jazyku patří. To se děje automaticky. Tudíž se snažíme přizpůsobit této kultuře. Chováme se tak, jak je to v takové kultuře běžné. Lidé mluvící čínsky byli během pokusů velmi odtažití. Poté, když mluvili anglicky, byli více otevření. Možná měníme naše chování, abychom se lépe integrovali. Chceme být jako ti, se kterými hovoříme…

 

[☾♔TALAYEH_A♔☽]

Ženy mají větší talent na jazyky než muži!
Ženy jsou stejně inteligentní jako muži. Mají v průměru stejný inteligenční kvocient. Avšak schopnosti obou pohlaví se liší. Například muži mají lepší trojrozměrnou představivost. Také lépe řeší matematické problémy. Ženy mají naproti tomu lepší paměť. A lépe ovládají jazyky. Ženy dělají méně chyb v pravopisu a gramatice. Mají také větší slovní zásobu a čtou plynuleji. Proto také dosahují většinou lepších výsledků v jazykových testech. Důvod pro jejich jazykovou zdatnost leží v mozku. Mužský a ženský mozek je jinak uspořádaný. Levá polovina mozku má na starosti jazyk. Tato oblast kontroluje jazykové procesy. Ženy přesto používají pro zpracování jazyka obě poloviny mozku. Kromě toho si umějí obě poloviny jejich mozku lépe vyměňovat informace. Ženský mozek je tedy při zpracovávání jazyka aktivnější. Umějí jej tedy zpracovat efektivněji. Proč se oba mozky liší, není stále jasné. Někteří vědci věří, že za to může biologie. Ženské a mužské geny ovlivňují vývoj mozku. Ženy a muži jsou takoví rovněž díky hormonům. Jiní tvrdí, že náš vývoj ovlivňuje výchova. Protože na holčičky se více mluví a častěji se jim čte. Chlapci naopak dostávají více technických hraček. Je tedy možné, že náš mozek formuje naše prostředí. Na druhou stranu, jisté odlišnosti se vyskytují po celém světě. A výchova dětí je v každé kultuře jiná...